19. 3. 2019 - redakce

Minutka s Lukášem Koubkem: Věcně vysmatý, svoji kariéru odstartoval v Juliánově a v Brně působí už sedmou sezónu

Je to tady! Přinášíme premiérový článek nové rubriky Minutka s hráčem. Postupně pro vás budeme zpovídat hráče brněnského klubu. Podíváme se společně na jejich házenkářskou minulost, ale zavítáme i do kabiny nebo jejich zálib vedle házené.

Jako první se rozhovoru ujal Lukáš Koubek. V Brně již působí sedmou sezónu. Jeho idolem je pro něj odmala Nikola Karabatic. Rád si pustí elektro house a pokud najde volnou chvíli, když zrovna není na tréninku, v práci nebo se nevěnuje svým blízkým, rád si zajde do fitka, na inline brusle nebo kolo.

Ahoj Lukáši. S první otázkou zavítáme do tvé házenkářské minulosti. Prozraď nám, v kolika letech jsi začal hrát házenou a jak ses k tomuto sportu vlastně dostal?

Začal jsem hrát někdy v 1.-2. třídě základní školy, zkoušel jsem hrát fotbal, ale ten mě nezaujal. V rodině většina hrála tenhle sport, tak jsem si řekl, že ho zkusím. A hraji ho dodnes.

Za jaké kluby jsi před Brnem působil?

Moje házenkářská kariéra započala v Juliánově, kde jsem i vyrostl. V dorosteneckých kategoriích byly mým působištěm vedle KP Brna ještě Bohunice a Karviná. Následně dodnes v Brně.

Jaký je tvůj vysněný házenkářský cíl?

Rozhodně to je extraligový titul.

Pojďme se podívat do kabiny, kdo je podle tebe největší vtipálek?

Největší vtipálek je nejspíš Michal Dostalík nebo Viktor Hastík.

A teď z opačné strany mince. Koho bys označil jako největšího mrzouta v týmu?

Největší mrzout? To je hodně těžké někoho určit. V týmu nikdo takhle nevyčnívám, takže nikoho nemůžu určit.

S kým si v týmu nejvíce rozumíš a z jakého důvodu?

Asi nejvíc s Tomášem Mičolou, hraji s ním víceméně celou dobu, co jsem v Brně.

Jak bys popsal svoji povahu třemi slovy?

Většinou vysmátý, náladový a občas se nebojím označit jako vychcánek.

Závěrečná otázka. Proč právě SKKP Handball Brno?

Po celou dobu jsem v Brně i studoval, takže bylo těžké hrát někde jinde. Nyní, po studiu, zde pracuji, to je jeden z důvodů, proč zůstávám. Letos, s příchodem trenérů, jsem věděl, co můžu očekávat a to byl důvod, proč zůstat.