Obsáhlý rozhovor s novým kondičním trenérem Sebou Strackem!

Jak a v kolika letech si se dostal k házené?

Už od útlého věku jsem začal s plaváním a tomu jsem se intenzivně věnoval až do druhého ročníku na střední škole. K házené jsem poprvé přičuchnul až na druhém stupni základní školy, kde jsem přešel do sportovní třídy házena/volejbal. Od té doby jsem začal chodit i na házenkářské tréninky 1-2x týdně. Nebudu lhát, hodně mě to chytlo. Líbilo se mi, že jsem se dostal do party, která chodila společně do školy i na házenou, což byl velký rozdíl oproti plavaní. Jak šel čas, tak jsem na házenou přešel úplně.

Co v tvé kariéře byl pro tebe největší úspěch a na co bys nejradši úplně zapomněl?

První takový úspěch byla určitě nominace do mládežnické reprezentace. Bohužel s tím je spjata i věc, na kterou bych rád zapomněl. Bylo to období, kdy se mi urval meniskus a čekala mě první operace. Pak určitě zařazení do áčka Frýdku–Místku, dlouholetá účast v extralize a opakované boje v play off. Bohužel žádný větší úspěch nebyl, ale zažil jsem spoustu krásných momentů.

Co stálo za tím, že jsi po ročním působení v Kéniku vyměnil svoji roli z hráče na trenéra?

Do Brna jsem šel na „divokou kartu“. Ve Frýdku jsem se nedohodnul na dalším působením kvůli práci. Ale nechtěl jsem ještě končit, takže to byla pro mě jasná volba. Je to pro mě zvláštní po sezoně, kdy jsem se vlastně dostal do zdravotní a fyzické pohody, šel jsem -10 kg a cítím se fakt super. Ale je mi 28 a nejsem už tak dravý nebo ne dravý, ale už tam není ta chuť po gólu. Moje úloha byla spíš v defenzivě a dodávání energie do týmu, a to jsem myslím splnil. Ta možnost se zapojit do realizačního týmu přišla sama. Byla to asi reakce na celé mé roční působení v klubu.

Dokázal sis dříve představit, že bys někdy byl trenérem?

(smích) To asi ne. Nikdy mě to neživilo, vždy jsem k tomu pracoval, takže když to řeknu jednoduše, byla to kolej číslo dvě. Ale samozřejmě mě házená hodně baví, už je to spíš takový můj životní styl. Když přišla nabídka, že se tomu můžu věnovat naplno, tak jsem neváhal. Je fajn, když vás práce baví.

V týmu je pár hráčů z Frýdku a vlastně i většina spoluhráčů z minulé sezóny. Jak oni vnímají tebe jako nového člena realizačního týmu?

Na place už nejsem kamarád! Ti kluci jsou moje práce, moje vizitka, kterou se budu v budoucí době prezentovat, takže se snažím, ať je co nejlepší. To, jak mě vnímají, není asi moc otázka na mě, to se musíte zeptat jich. Samozřejmě občas zajdu do šatny a pobavíme se, ale už to není jako před tím.

V přípravě jste 14 dní. Jak kluci pracují?

Všichni velmi chtějí, tak se mi s nimi dobře pracuje. Už je to ale druhý týden a sám vím jaké to je v téhle fázi. Takže už se po mě kluci občas špatně koukají (smích). Jsem už ale na druhém břehu, a tak to prostě je.

Ve středu jste odehráli první přípravný zápas, jaké to bylo v nové roli. Je těžší být hráčem nebo být trenér?

Z té lavičky jde všechno lépe vidět, takže samozřejmě nervy v určitých situacích. Ale z druhé strany, když jste hráč, je všechno rychlejší, rozhodování je těžší, některé situace ani nevidíte. Takže si na to zvykám a samozřejmě to se mnou cuká, rád bych tam občas vlítl. (smích)

Jak probíhá spolupráce s trenérem Hladíkem. Konzultujete tréninky? Jaké je být jeho „pravou rukou“?

Trávíme spolu celý den na hale, už je to práce. Už to není - trénink domů, trénink domů. Takže si na sebe zvykáme a myslím, že nám to i jde. Příprava je společná, řeší se momentální stav hráčů, průběh a náplň tréninků. Je to člověk, který promýšlí přípravu velmi detailně, myslím, že na ten čas, co spolu takhle pracujeme, nám to jde. Komunikace nevázne, dost mi toho předává, já se taky snažím prosadit svou, takže si myslím, že se tlačíme dopředu vzájemně.

Poslední otázka bude zaměřena na tvoje působení u mládežnických složek. Co očekáváš od práce s mladými talenty v našem klubu? A jak bys zhodnotil testy dorostenců na začátku sezóny?

Ano, působím i u mladšího a staršího dorostu. Co se týká mladších rafanů, tak je budu chtít naučit správně cvičit a pracovat na jejich pohybovém aparátu. Starší dorost už by tyhle věci pak měl tlačit do potřebných parametrů, aby byl připraven na přechod na mužskou házenou, což je dost velký schod. Co se týče testů, nemám moc s čím srovnávat, ale jsou kluci, kteří už nějakou dobu cvičí, takže vypadají dobře. Pak jsou tu kluci, co to neznají a kluci co přišli ze starších žaků, ale každý jednou začínal, takže to beru takhle. Všichni určitě dostanou stejnou šanci na sobě pracovat a když ji chytí, tak vše doženou.

Sebo, děkujeme za rozhovor a ať se ti v nové pozici daří!